Srí Lanka 2022:

 

 

 

 

Srí Lanku, přezdívanou perla indického oceánu jsem navštívil už třikrát. Poprvé v roce 2015, tedy ještě v době před covidem a pak dvakrát v roce 2022, v březnu a v prosinci. Proč dvakrát stejná země ve stejném roce? Protože vlastně nebylo moc na výběr. Většina zemí měla na začátku roku ještě nesmyslná covidova opatření a někde se ani nemohlo vůbec. Srí Lanka sice po otevření hranic vyžadovala nějaká potvrzení, testy a pojištění, ale po příletu na letiště jsme bez čekání prošli všemi kontrolami. Jednak tam ještě moc turistů nelétalo, ale hlavně to bylo tím, že úředník kontroloval QR kódy pouhým pohledem. Na stole vůbec neměl počítač se čtečkou a vybraná potvrzené skládal někam do papírové krabice. Kde nakonec skončily nás už moc nazajímalo, vítalo nás totiž tropické počasí a oáza indického oceánu - Srí Lanka.

Pro cestování po Srí Lance doporučuji pronajmout auto s místním řidičem. Zaprvé pro to, že provoz bývá dost hustý, všichni troubí a přes cestu vám neustále přebíhají lidé i zvířata. Do toho všudepřítomné autobusy, které si skoro vždy vynutí předjetí. Autobus jede za vámí, troubí, v nepřehledné zatáčce vás předjede, aby o pár metrů dál zastavil na zastávce. Druhým důvodem proč místního řidiče je únava. Po celodenním focení se vám určitě nebude chtít řídit. Do toho všeho velké vedro, vysoká vlhkost vzduchu a vědomí toho, že za hodinu ujedete maximálně 30 až 40 kilometrů. Ne, to opravdu nestojí za to. My jsem měli pronajatou klimatizovanou dodávku Toyota pro šest lidí. Řidiče jsme měli k dispozici 24 hodin denně, kdykoli jsme potřebovali pro něco dojet, tak nebyl problém. Navíc nám i doporučil ubytování, místa kde vyměnit peníze a kde dobře nakoupit. A cena 55 dolarů za den, bez ohledu na počet lidí v autě a bez ohledu na počet kilometrú. Ve čtyřech lidech to vychází 250 korun na den pro jednoho, takže určitě doporučuji. Ubytování jsme na začátku pobytu řešili klasicky přes booking a v mnoha hotelích jsme byli úplně sami. A ceny? V hotelu se snídaní, kde bylo víc personálu než hotelových hostů byla cena pro jednoho kolem 300 korun na noc. Levnějšé dovolenou budete hledat hodně dlouho.

 

 

 

 

Wilpattu National Park

 

Wilpattu je největší a jedním z nejstarších národních parků na Srí Lance a patří mezi nejvýznamnější národní parky světově prosnulé populací leopardů. Po příletu na ostrov to byl první bod naší cesty. Park jsme navštívili v březnu i v prosinci a co se týká focení zvířat, jednoznačně doporučuji jet na Srí Lanku v únoru nebo březnu. V březnu jsme první den focení v parku vyfotili skoro 40 druhů ptáků, v prosinci to nebyla ani třetina. Pokud vám však stačí poznávat památky, užívat si krásné pláže a odpočinout si od naší zimy, tak i prosinec bude na poznávání krás Srí Lanky tou správnou volbou.

Co se týká národních parků, tady trochu porostou náklady za dovolenou. Do národních parků se platí vstupné a dále se musí zaplatit za pronájem vozu a průvodce. To platí v každém parku, nemůžete dovnitř vlastním autem, ale musíte si najmout jeep a oficiálního průvodce. A ceny jsou lidové jen pro místní obyvatele. Pro cizince to vychází asi na 50 dolarů, záleží kolik vás jede na autě. Ceny tady už přívětivé moc nejsou.

 

 

 

 

 

 

Rezervace Kitulgala

 

Samotný název Kitulgala je odvozen od palmy Kitul, jejíž háje jsou zde hojně rozšířené. Tato oblast, která má každý rok dva monzuny a je jedním z nejdeštivějších míst na Srí Lance. Lesní rezervace Kitulgala je ideálním stanovištěm deštného pralesa, kde můžete spatřit většinu nížinných endemických druhů ptáků. My jsme se ubytovali v kempu - The Kithulgala camp, který má tu zvláštnost, že spíte ve stanech umístěných na konstrukcích v korunách stromů.

Kitulgala je také místem pro tzv "rafting na bílé vodě" na řece Kelani, která je známá svými 5 velkými a 4 menšími peřejemi. Nedaleko Kitulgaly se také natáčela jedna z nejkultovnějších filmových scén všech dob a to zcéna z filmu Most přes řeku Kwai. Dnes z mostu zůstaly jen betonové základy a pod hladinou v hloubce několika metrů prý stále leží lokomotiva filmového vlaku.

 

 

 

 

Památky

 

Po celé Srí Lance se nachází velké množství buddhistických, hinduistických i muslimských památek. Člověk nemůže navštívit všechno, tak jsme vybrali aspoň ty nejznámější, které byly blízko naší cesty. Navštívili jsme koloniální město Kandy, které je duchovním a kulturním centrem a nachází se v něm nejvýznamnější památka ostrova - Chrám Buddhova zubu, ve kterém stráží nejdůležitější relikvii, světe div se - Buddhův zub. V děsném vedru jsme vylezli na vrchol skalního chrámu Sigiriya, který v překladu znamená Lví skála. Ohromující skalní masiv tyčící se do výšky 200m je na Seznamu UNESCO. K jeho vrcholu vede rozsáhlé, zdánlivě nekonečné schodiště, které čítá rovných 1860 schodů! Další zastávkou byl zlatý chrám u městečka Dambulla, na jehož budově sedí 30 metrů vysoká socha Buddhy. Vyfotili jsme i jedno z nejvíce fotografovaných míst na Srí Lance, Nine Arch Bridge - devítiobloukový železniční viadukt u města Ella a na jihu ostrova jsme pak nemohli vynechat překrásné historické městečko Galle, pocházející z holandského koloniálního období.

 

 

 

 

Národní park Bundala

 

Národní park Bundala je mezinárodně významným zimovištěm stěhovavých vodních ptáků na Srí Lance. Je domovem 197 druhů ptáků, z nichž největší je plameňák velký, který migruje ve velkých hejnech. Park ochraňuje jedinečnou krajinu pobřežních mokřadů, lagun, písečných dun a lesů, zimovat sem přilétají ptáci z Indie a dokonce i ze Sibiře.

 

 

 

 

Národní park Lunugamvehera

 

Park je tvořen převážně suchým, smíšeným, stálezeleným lesem, rozsáhlými travnatými porosty a křovinami. K úchvatné krajině patří rozlehlá vodní nádrž Lunugamvehera, která je domovem mnoha druhů vodních ptáků. Park také funguje jako sloní koridor mezi národním parkem Yala na východě a národním parkem Udawalawe na západě, což usnadňuje zvířatům přesun z jednoho parku do druhého.

Park určitě stojí za návštěvu, už jen kvůli tomu, že je málo navštěvovaný a nikde nejsou desítky automobilů, jak je tomu například v Yale. My za celý den potkali snad jeden jeep s turisty.

 

 

 

 

Pláže a moře

 

Ke krásám Srí Lanky samozřejmě také patří moře a nepřeberné množství krásných pláží. Pláže na Srí Lance jsou většinou písčité, ohraničené k hladině se sklánějících palmami. Je ale třeba počítat s tím, že jižní pobřeží ostrova omývá Indický oceán, takže moře je bouřlivé a kvůli spodním proudům není bezpečné.

 

 

 

 

Prales Sinharaja - zážitek na celý život

 

Jedná se o jediný původní prales na ostrově, dokonce je zapsán i na Seznamu světového dědictví UNESCO. Dovnitř vás pustí jen s průvodcem, kterého vám přidělí při vstupu do pralesa. Průvodci znají dokonale každý kus pralesa a najdou vám zvířata, kterých byste si jinak ani nevšimli. My jsme z jeho pomocí vyfotili endemickou zmiji, nazývanou Green pit viper.

Prales se rozprostírá na úpatí hor, kde je po celý rok velké množství srážek, zajišťujících ty nejideálnější podmínky pro mnoho rostlin. Většinu roku zde prší nebo alespoň mrholí. Rezervací protéká několik řek. Koruny stromů dosahují 45 metrů. Mnoho druhů rostlin, zvířat, plazů a ptáků, kteří zde žijí, jsou endemickými druhy Srí Lanky. Díky tomu zde můžeme nasát opravdovou atmosféru deštného pralesa a to doslova. Celé dopoledne procházíte prales v ůmorném vedru, kdy se ohromné množství vody odpařuje a odpoledne se pak vrací v podobě prudkého tropického děště.

Během pár minut po vstupu do pralesa ve kterém panuje ohromná vlhkost, se cítíte jako byste byli v pračce. Vedro, vlhkost, propocené věci se vám lepí na tělo a do toho všeho pijavice. Před cestou jsem se jich docela obával a tak jsem si jako jediný pořídil návleky proti pijavicím. A ony skutečně zafungovaly. Přisála se na mě jen jedna a to jen mou chybou, protože jsem na chvíli odložil těžký batoh na zem. Pijavice mi vlezla na batoh a pak se mi nevím jak přisála pod košilí na břicho. Kousnutí člověk nevnímá, pijavice totiž ihned po zakousnutí začíná do těla vpouštět analgetické utišující látky. Všimnul jsem si až krvavého fleku na košili. Od té doby šlo pak focení a pozorování přírody trochu stranou. Při každém svědění jsem se neustále prohlížel a hledal na sobě pijavice. K sundání pijavice se doporučuje oheň z cigarety, alkohol, sůl nebo třeba tea trea oil. Odtrhávání se nedoporučuje proto, že rána zůstane otevřená a může se stát zdrojem infekce. Horší je, že pijavice při sání vpouští do rány látku působící proti srážení krve. Takže je vlastně jedno jak pijavici odstraníte. Ranka vám bude stejně krvácet a to až kolem pěti hodin. Já měl naštěstí na sobě jen jednu pijavici, ale kamarádi jich měli na těle kolem deseti.

 

 

 

 

Národní park Yala

 

Národní park Yala patří mezi nejnavštěvovanější místa celé Srí Lanky. Jedná se o opravdu obrovský park, ve kterém žije celá řada zvířat. Park je rozdělen do pěti zón, z nichž pouze dvě (sektor I a V) jsou otevřeny pro veřejnost. Ostatní zóny jsou rezervovány pro profesionální výzkumníky a filmové dokumentární štáby. To umožňuje, aby velká část parku zůstala přirozeným prostředím pro zvířata bez turistů. Většina návštěvníků park stráví většinu jízd v zóně I, také známé jako Yala West. My navštívili i sektor V a byl to proti zóně I balzám na duši. Žádní turisté, mohli jsme v klidu kdekoli zastavit a v klidu fotit. Sektorem protéká řeka u které se dají fotit ledňáčci. Krajina je zde tvořena křovinami, lagunami a úžasnými skalními monolity rozptýlenými po celém parku.

Sektor I. Sem všichni jezdí samozřejmě hlavně za leopardy, je jich prý tady největší koncentrace na světe. Množství džípů, které brzy ráno čekaly na vjezd do parku bylo ohromující. Věděli jsme, že Yala je populární, ale tohle bylo opravdu moc. Desítky vozidel se řadily do dlouhé skoro nekonečné fronty. Naštěstí náš řidič byl znalý poměrů a koupil nám vstupenky do parku online. Tím pádem jsme mohli předjet celou řadu vozidem a byli jsme u brány mezi prvními. Uvnitř parku vlivem velkého množství aut dochází někdy i k dopravním zácpám. V momentě, kdy je někde vidět nějaké zajímavé zvíře - většinou leopard, řidiči si o tom pomocí vysílačky dají vědět a z celého parku se začnou na místo sjíždět desítky džípů s turisty. Vozy se navzájem blokují a nějakou chvíli pak trvá, než si všichni levharta dostatečně vyfotí a váš džíp bude moct pokračovat dál.

 

 

 

 

Kumana National Park

 

Kumana národní park, dříve známý jako Yala East je převážně mangrovová bažina se spoustou lagun, příležitostně zaplavováných mořskou vodou. Park je jedním z nejdůležitějších hnízdišť ptáků na Srí Lance. Ze 400 ptačích druhů, které se vyskytují na celém ostrově, bylo jen tady zaznamenáno 255 druhů.

 

 

 

 

 

 

Srí Lanka určitě stojí za návštěvu, ať už jedete za zvířaty nebo jen tak na dovolenou. Kdo by měl zájem, můžu mu poskytnout kontakt za spolehlivého místního řidiče, se kterým se na ostrově určitě neztratíte a nebudete muset řešit složité cestování.