Ekvádor - část první:

 

 

 

 

Cesta do Ekvádoru byla teprve mojí druhou cestou mimo Evropu na vlastní pěst. Uskutečnili jsme ji s pár kamarády v říjnu 2017. Rozhodli jsme se vše naplánovat sami, bez cestovních kanceláří v rámci co nejmenšího rozpočtu. Nabídka od cestovek nebo od některých předních českých wildlife fotografů byla a je docela pestrá, ale v té době byla pro nás cenově nezajímavá. Cena za 14denní pobyt včetně letenky se pohybovala kolem 70-80 tisíc. Dali jsme si strop 45 tisíc s tím, že se to pokusíme ještě snížit. Takže destinace byla vybraná a dalším krokem bylo vytipovat zajímavá místa na focení a naplánovat itinerář cesty. Chtěli jsme v první polovině cesty hlavně fotit kolibříky v okolí hlavního města Quita a ve zbytku pobytu navštívit na jihu takzvané malé Galapágy a na severu pak vyhaslé sopky u kolumbijských hranic.

První problém byl najít vhodná místa na fotografování, abychom neztratili čas zbytečným hledáním a dlouhými přejezdy. Bohužel na stránkách českých fotografů tato místa nejsou podrobně popsána a každý si své tipy chrání. Zkusil jsem pár fotografů oslovit s žádostí o radu, ale nikde jsem nepochodil a dostal jsem i odpověď, že za 100 euro nějaké tipy dostanu. Takže jsem se ponořil do hledání informací na zahraničních fórech a stránkách světových fotografů. Kupodivu tam informace jsou a většinou je ani nikdo před ostatními netají. Mimo jiné jsem narazil na zajímavou webovou stránku, která popisuje podrobné fotoexpedice po všech kontinentech a do většiny významných zemí světa: Tropical birding photo tours. Z této stránky jsem začal vycházet a postupně jsem k ní začal přidávat další zajímavá místa, která jsem postupně na internetu nacházel.

Nebudu psát, že jsme našli všechna vyhlášená fotografická místa, ale vše se opravdu stihnout nedá a my jsme se hlavně snažili přizpůsobit délce pobytu. Samozřejmě když se na naší cestu podívám zpětně, některé přejezdy tam byly navíc a šlo to naplánovat jinak, ale je to začátečnická daň za to, že člověk by z dané země viděl nejraději všechno. No a méně je někdy více. Takže příště delší pobyt a nebo ho rozdělit na dvě části a jet tam prostě dvakrát.

Postupně bych chtěl podrobně popsat i další naše cesty do Kostariky, Panamy, Jižní Afriky nebo na ostrovy Trinidad a Tobago. Vše v rámci našeho nízkého rozpočtu a s popisem navštívených míst.

 

 

 

Quito akolí:

 

Do hlavního města Ekvádoru - Quita, které je mimochodem nejvýše položeným hlavním městem na světě (2850 metrů nad mořem), jsme přiletěli kolem desáté hodiny večer. Ubytování jsme měli zarezervované v centu města, tam jsme však bohužel dorazili až po půlnoci, protože cesta autem z letište zabrala skoro hodinu a půl. Na cestách používáme střídavě dvě navigace - Google maps a MapsMe. Každá z navigací má své výhody a nevýhody. Google mapy nemají většinou zapracované všechny nezpevněné cesty a hodně silnic, například v horách, tam chybí. Naopak MapsMe je v cestách podrobnější, ale přímo katastrofa je v nich vyhledávaní ubytování. Tedy ubytování většinou na mapě je, ale v reálu se nachází úplně jinde (alespoň tak byla tato aplikace nepřesná v roce 2017). Bohužel v Ekvádoru jsme měli nainstalovanou jen aplikaci MapsMe. A ta nám svou genialitu v hledání ubytování ukázala hned první den. Zadali jsme adresu hotelu do navigace a po hodině a půl dorazili do tmavé, neosvětlené ulice, ve které nebyl jediný obchod, natož pak náš hotel. Nejdřív jsme zkoušeli objet sousední ulice autem, ale bezvýsledně. Všude se vjet nedalo, tak jsem nakonec musel z auta ven a procházet okolí pěšky. No není to dobrý pocit, chodit o půlnoci v cicím městě v tmavých uličkách. Nakonec jsem narazil na malý nonstop bar kdesi v garáži a tam mi jeden ze tří hostů řekl, že hotel zná, ale cestu nám nedokázal vysvětlit. Takže jsme ho naložili do auta a on nás donavigoval k našemu hotelu, který bychom asi vůbec nenašli.

Ráno jsme vyrazili do botanické zahrady v centru města. Někde na netu jsme se dočetli, že je to dobré místo na začátek pro focení kolibříků. No.. viděli jsme tam asi dva. Každopádně návštěva botanické je zbytečná ztráta času a pokud vás nezajímají okrasné rostliny, tak bych radil do Quita ani nezajíždět a vyrazit rovnou do hor. My jsme ještě zajeli do historické časti města, prohlédli pár památek a odpoledne jsme nastavili do navigace adresu našeho druhého ubytování. Vyrazili jsme do hor nad Quito a asi po hodině a půl jízdy jsme byli v cíli. Tedy zastavili jsme u krásného ubytování s restaurací, ale naše ubytování to nebylo. Byla tam ale krásná zahrada, v hospodě měli dobré pivo, ale hlavně tam bylo hodně kolibříků. Během chvilky už nikdo na ubytko nemyslel a my plně propadli fotografování. Fotili jsme až do setmění a pak vyřešili hledání ubytka stejně jako v Quitu. Do auta k nám sednul kuchař z restaurace. Tentokrát to bylo asi 5 kilometrů do pralesa. Nakonec bych rád uvedl, že v nové verzi aplikace MapsMe už jsou všechna ubytování zadaná správně, takže příště snad už bez bloudění.

 

 

 

 

Tandaypa a Mindo:

 

Ubytování v horském mlžném lese bylo, co se fotografování týká, asi nejlepší v celém Ekvádoru a udělali jsme tam asi nejvíc snímků jak kolibříků, tak i ostatních druhů ptáků. Dřív se nazývalo Santa Rosa a ještě asi nebylo tak známé mezi fotografy. Objevil jsem ho náhodně přes booking a i cenově bylo tenkrát přijatelné. Dnes se jmenuje Birdwatchers house, na půl roku je v hlavní sezóně vyprodané a hlavně ceny šly několikanásobně nahoru. Co se týká focení, vše je tam pěkně vymyšlené a fotit se dá od svítání do setmění. Od chatek jsou udělané průseky do pralesa a na jejich koncích jsou postavené fotografické kryty. Před nimi je vysekaný kus lesa a po stranách jsou natažené bílé plachty osvětlené refrektory, které přitahují různý hmyz. A ten zase přitahuje hladové ptáky. Takže brzy ráno bylo na programu focení v krytech, které probíhalo až do úplného rozednění. Pak jsou na pozemku samozřejmě zakrmená krmítka s různým ovocem, pro které přilétá mnoho druhů ptátu včetně tukanů. A když se konečně oteplí, tak začíná kolibří show. Před hlavní budovou je totiž otevřená okrasná zahrada plná kvetoucích rostlin, které jsme pravidelně postřikovali rozprašovačem se sladkým nektarem a lákali tak stále hladové kolibříky. Pak už stačí jen židle, stativ a o zábavu je až do večera postaráno.

 

 

 

 

V lese jsme měli ubytování na dvě noci. Na další tři noci jsme se pak přemístili do Minda, poklidného městečka v údolí. Dá se tam sehnat levné a kvalitní ubytování, my sehnali ubytování v soukromí, noc za 12 dolarů i se snídaní. V centru městečka, které tvoří vlastně jen jedna hlavní ulice se nachází asi tři restaurace a bylo by škoda tady neochutnat vynikající hovězí steaky. Ekvádor je jeden z největších producentů čokolády a v Mindu se nachází také jedna výrobna čokolády spojená s prohlídkou a achutnávkou. Je zde i motýlí farma a kousek od města jsou lanovky, které vás dovezou k vodopádům do mlžného lesa. Ve městě samotném se nachází i ubytování Hostal El Descansose se zahradou plnou kolibříků, vstupné do zahrady je 4 dolary. Další ubytování ve městě Hacienda San Vicente je výchozím místem pro vstup do horského lesa. Jsou tady kilometry značených cest, kam je nejlepší vyrazit kolem šesté hodiny ranní, kdy jsou ptáci nejaktivnější. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších ptačích oblastí v Ekvádoru, ve které se nachází přes 500 ptačích druhů.

 

 

 

 

Mindo jsme si tedy zvolili jako naší základnu a odtud vyráželi do hor. Jedním z dalších míst vhodným na celodenní fotografování je Bellavista Cloud Forest Reserve & Lodge. Bellavista je krásné místo rozprostírající se na ploše téměř 700 hektarů a patřící do druhově bohaté oblasti Choco / Andean, která se táhne od jihozápadní Kolumbie. Region je neuvěřitelně bohatý na volně žijící živočichy, s přibližně 270 druhy savců, 210 plazů, více než 500 druhů ptáků a 130 obojživelníků. Je domovem mývalovité šelmy olinguito (vědecky objevené až v roce 2013) a ptáků, jako je tukan modrý, štidlák perličkový, lenivka diadémová a z kolibříků pak kolibřík bělolímcový a sylfa fialovoocasá. V okolí hlavního lodge se nachází asi 20 značených stezek různé obtížnosti, nabízejících objevování přírodních krás mlžného lesa. V tomto zeleném království budete obdivovat botanické poklady jako jsou bromélie a orchideje, které tady kvetou po celý rok. V Ekvádoru roste asi 4200 druhů orchidejí, ale ani to prý není konečné číslo. Velká většina orchidejí roste na stromech jako epifyt, kde mohou pohodlně přijímat teplo, světlo a vlhký tropický vzduch. Proto člověk většinu času kouká do korun stromů a nevšímá si moc cesty před sebou. To se mi málem stalo osudným, když se pode mnou propadl starý dřevěný most. Naštěstí jsem se zachytil o fotografický batoh, který mě tak zachránil od pádu do hluboké rokle.

Bellavista samozřejmě nabízí i hezké ubytování, ale ceny už jsou bohužel hodně vysoké a tak je lepší sem dojíždět. Z Minda je to pouhých 20 kilometrů. Stačí vyjet brzy ráno a nasnídat se až tady. Nafotili jsme zde taky hodně druhů kolibříků, mimo jiné i už dříve zmíněnou sylfu fialoocasou. V okolí ubytování hnízdí i tukani modří, ty se nám však nafotit nepodařilo.

 

 

 

 

Alambi - ráj kolibříků . Místo, které bychom asi sami nenašli. Řekl nám o něm jeden kanadský fotograf, kterého jsme potkali v Mindu. Je jen kousek od hlavní silnice E28, ale není nijak zvlášť značené. Dostanete se k němu po úzké bahnité cestě a i když jsme o místě věděli, napoprvé jsme ho přejeli. Jedná se o malou zahradu s jednou budovou a velkou terasou. Před terasou je umistěno asi deset krmítek a na zahradu prý přilétá až 30 druhů kolibříků. Celá terasa je zastřešená a tak se tady fotí pohodlně i za deště.

 

 

 

 

Refugio Paz de Las Aves . Sokromá farma, která se kromě farmaření zabývá službami pro fotografy. Na jejich soukromém pozemku se nachází tokaniště vzácného skalňáka andského. Za 10 dolarů můžete fotit každé ráno z krytu, který pojme asi 15 fotografů. Dále majitel farmy nabízí fotografování asi 4 druhů antpitt, český překlad je pitule, zvláštní druh ptáka patřící mezi pěvce. Jedná se o lesní ptáky, kteří se živí hmyzem na zemi nebo v blízkosti země, mnozí z nich jsou specialisté na mravence. Je obtížné tento druh vyfotografovat ve volné přírodě.