🇧🇴 Bolívie 2024: Od zpoždění k vrcholkům And
Bolívii jsem navštívil s kamarády v listopadu 2024 a musím říct, že je to jedna z nejrozmanitějších a nejkrásnějších zemí, které jsem kdy viděl. Přijeli jsme sem hlavně fotit zvířata a nádhernou krajinu na jihu Bolívie.
Dobrodružství začíná
Naše bolivijské dobrodružství však nezačalo zrovna šťastně. Hned na odletu z Drážďan jsme nabrali hodinu a půl zpoždění – a následné letadlo ve Frankfurtu nám samozřejmě uletělo! Na frankfurtském letišti jsme nejprve strávili nekonečné tři hodiny ve frontě na nové letenky. A když jsme se konečně dostali na řadu, stánek nám zavřeli přímo před nosem! Poslali nás přes celé letiště k jinému odbavení společnosti Lufthansa, kde nám bylo oznámeno, že poletíme až druhý den. Nakonec nám přeci jen našli dřívější spojení, ale místo přes Kolumbii jsme letěli až do São Paula v Brazílii a ještě nám přidali další místní přestup v Bolívii. Suma sumárum, přílet do Bolívie byl o 16 hodin později, než byla původní letenka. Jako kompenzaci jsme od Lufthansy obdrželi 15 eur. Problém byl, že tento poukaz platil asi jen u šesti stánků na celém letišti, a za něj jsme si s bídou koupili jedno pivo a jeden sendvič. Vivat Lufthansa!
Aklimatizace v El Altu
Přílet na letiště El Alto v La Paz může být pro mnoho cestovatelů náročný, a to zejména kvůli vysoké nadmořské výšce. Letiště se nachází ve 4 000 metrech nad mořem, což může vést k vysokohorské nemoci. Příznaky zahrnují hlavně bolest hlavy, nevolnost, závratě, únavu a nespavost. Je vhodné si dát čas na aklimatizaci, pít hodně vody a odpočívat. Místní obyvatelé doporučují žvýkat listy koky, nebo pít kokový čaj. My jsme zkusili čaj z koky, a kromě únavy z cesty jsme kupodivu žádné potíže neměli.
Ikonické město La Paz
Město se nachází v nadmořské výšce kolem 3 650 metrů a je obklopeno vysokými horami Altiplana, včetně impozantní hory Illimani (6 438 m). Rozprostírá se na strmých svazích údolí, což vede k velmi neobvyklé a vizuálně ohromující architektuře. Chudší čtvrti se nacházejí na svazích a výše položených místech, zatímco bohatší čtvrti jsou v nižších, teplejších částech údolí. Kvůli strmému terénu se La Paz spoléhá na unikátní a rozsáhlý systém lanovek zvaný "Mi Teleférico". Je to největší městská síť lanovek na světě a stala se nejen klíčovým dopravním prostředkem, ale i ikonickou turistickou atrakcí.
🌆 La Paz a okolí: Doprava, peníze a Silnice smrti
První věcí, kterou jsme v La Paz museli řešit, byla doprava. Pronájem auta se v Bolívii jako primární způsob dopravy moc nedoporučuje. Ve městech je doprava chaotická a meziměstské cesty jsou nezpevněné a náročné. Proto jsme zvolili místní taxislužby. Stejně jako u nás existuje Bolt nebo Uber, tak v Bolívii je velmi populární a hojně používanou aplikací pro zprostředkování jízdy InDrive. Prakticky vždy budete platit v hotovosti (boliviany), proto se ujistěte, že máte dostatek drobných, a připravte se také na vyjednávání o ceně.
Hotovost vládneDruhou, a vlastně nejdůležitější věcí v Bolívii, je výměna peněz. Hotovost je král. V Bolívii je boliviano suverénně nejrozšířenějším a nejdůležitějším platebním prostředkem. Mnoho menších obchodů, tržišť, restaurací, autobusů a taxíků (včetně InDrive) přijímá výhradně hotovost. Při návštěvě Bolívie se nespoléhejte na banky a oficiální směnárny na letišti. Oficiální kurz na letišti je asi 7 bolivianů za dolar, ale ve směnárnách ve městě dostanete za jeden dolar až 10,5 bolivianu, což je ohromný rozdíl. Ušetříte tak skoro třetinu vašich peněz!
Ztracené lokality
Kvůli aklimatizaci jsme měli v plánu zůstat první dva dny ve městě a navštívit pár lokalit v okolí. Bohužel kvůli zpožděnému příletu nám ze dvou dnů zbyl pouze jeden, a tak jsme museli některá místa vynechat. Prvním vynechaným byl park kousek za městem, kde se prý dá nafotit jeden z nejkrásnějších kolibříků na světě, a to sylfa červenoocasá. Druhým pak bylo "Údolí duší" (místním názvem Valle de las Animas), což je lokalita nedaleko La Paz, známá svými bizarními skalními útvary podobnými měsíční krajině.
Camino de la Muerte
My jsme zvolili výlet k proslulé Silnici smrti (Camino de la Muerte neboli Yungas road). Přes aplikaci InDrive jsme zabookovali auto na celý den; cena vyšla asi na 800 Kč, což je při čtyřech lidech zanedbatelná částka. Silnice má délku přes 60 kilometrů, stoupá až do výšky 4 650 metrů nad mořem. Většina cesty je široká pouhých 3,5 metru a je z velké části nezpevněná, což znamená, že se jede po uválcované vrstvě hlíny a bláta. Některé části cesty jsou zahaleny v husté mlze, a na jiných místech padají vodopády přímo na vozovku. Na jedné straně je pevná skála, na druhé straně sráz, který v některých případech dosahuje výšky 600 metrů. Odhaduje se, že na Silnici smrti dříve zemřelo až 300 lidí ročně. Od roku 2007 zde sice platí zákaz provozu nákladních automobilů a autobusů, ale na trase stále jezdí osobní automobily, motocykly i cyklisté, kteří zde hledají adrenalinový zážitek.
Druhou naší zastávkou bylo Jukumari Lodge, ubytování a ideální místo pro pozorování a fotografování ptáků. V okolí lodge žije asi 140 druhů ptáků, z toho šest druhů kolibříků. Je zde možnost vyfotit endemickou Bolivian Antpittu a v blízkém okolí žije asi deset kusů medvěda brýlatého.
🇧🇴 Amazonie: Madidi a Pampas – Dobrodružství v bolivijské divočině
Pokud se chcete dostat do bolivijského Národního parku Madidi, musíte zamířit do města Rurrenabaque, které slouží jako vstupní brána do celé oblasti. Právě tam si u jedné z místních agentur zarezervujete výlet a zaplatíte vstup do parku, který pro cizince stojí 200 bolivianů (BOB). My jsme zvolili cestu letadlem z La Paz do Rurrenabaque. Existuje sice i autobusová doprava, ale cesta po silnicích připomínajících silnici smrti trvá téměř 20 hodin.
Rezervace a finance
Ve městě jsme si u místní agentury zakoupili pětidenní pobyt, který zahrnoval tři dny v Madidi a dva dny v rezervaci Pampas del Yacuma. Cena pobytu činila 500 dolarů za osobu, ale my jsme zaplatili v bolivianech. Díky výhodnému kurzu ze směnárny nás tak výlet vyšel na příjemných 330 dolarů na osobu.
Národní park Madidi: Biologický poklad
Národní park Madidi je známý svým neobyčejným bohatstvím ekosystémů. Najdete tu zasněžené andské štíty s nadmořskou výškou kolem 6 000 metrů, mlžné pralesy i tropickou amazonskou nížinu. Domov tu má 272 druhů savců a neuvěřitelných 1 254 druhů ptáků.
Cesta do našeho ubytování v parku trvala přibližně čtyři a půl hodiny. Celou dobu jsme pluli lodí po řece Beni a kochali se nádhernou krajinou mezi horami. Cestou jsme viděli a fotili spousty vodních ptáků, kajmanů i kapybar. Asi nejkrásnějším zážitkem v parku bylo fotografování Arů zelenokřídlých. Prodírali jsme se k jejich hnízdišti asi dva kilometry pralesem, ale výsledek stál opravdu za to – je to nezapomenutelný zážitek, když nad hlavou pozorujete a fotíte desítky nádherných papoušků.
Pampas del Yacuma: Mokřadní ráj (a komáří peklo)
Pampas del Yacuma je chráněná oblast rozprostírající se kolem řeky Yacuma. Jde o rozsáhlou mozaiku řídkých lesů, říčních ramen, savan a mokřadů, které každoročně zaplavuje voda. To vytváří unikátní ekosystém, kde se skvěle daří místní fauně i flóře. Ale tam, kde je hodně vody, je také hodně komárů. Doslova stovky. Ve třiceti stupních jsme museli mít na sobě gore-texové bundy s kapucí, a i tak nás to moc neochránilo. Přijeli jsme asi ve špatnou dobu. Podle místních domorodců je optimální doba bez komárů červenec a srpen.
⛰️ Jezero Titicaca: Vysokohorské moře
Jezero Titicaca, ležící ve výšce 3 800 metrů nad mořem, je nejvýše položeným splavným jezerem na světě a občas bývá poeticky nazýváno vysokohorské moře. V jezeře se nachází mnoho velkých i malých ostrovů, na kterých najdeme pozůstatky kultury Inků – například ostrovy Amantaní, Isla del Sol (Sluneční ostrov) a Isla de la Luna (Měsíční ostrov). Je tady i několik desítek obydlených umělých rákosových ostrůvků vytvořených z rostliny totora. Tyto ostrůvky si vybudovali a dodnes na nich žijí domorodci z kmene Uru.
My jsme strávili jednu noc na Isla del Sol. Po pohodové době strávené v nížinné Amazonii jsme zde opět naplno pocítili účinek nadmořské výšky. I pouhé přenášení zavazadel z lodi na nedaleké ubytování nám dalo docela zabrat.
🧂 Salar de Uyuni: Největší solná pláň světa
Po návratu od jezera Titicaca do La Paz nás čekala cesta do města Uyuni, výchozího bodu pro návštěvu solné pláně a Národního parku Eduardo Avaroa. Mohli jsme zvolit buď cestu autobusem, nebo místní přelet letadlem. Pro cestu tam jsme vybrali autobus, ale nebyla to moc dobrá volba. Na začátku to vypadalo slibně – celkem moderní autobus, polohovací sedadla, na kterých by se dalo i spát, a před námi osmihodinová noční jízda. Během první hodiny cesty se však v autobusu udělalo příšerné vedro, okna nešla otevřít a vydýchaný vzduch spánku vůbec nepřál. Zbytek cesty nastal opačný extrém: topení přestalo fungovat, v autobusu byla najednou děsná zima a spát už se nedalo vůbec. Místní Indiáni na to byli připravení, každý měl přes sebe aspoň dvě teplá ponča. My jsme cestu nakonec protrpěli, a pro návrat zpět do hlavního města jsme proto už zvolili letadlo.
Na cestě k zrcadlu světa
Na autobusovém nádraží v Uyuni už na nás čekalo auto i s řidičem a my jsme vyrazili na jihozápad Bolívie. Po krátké zastávce na hřbitově lokomotiv míříme rovnou směrem k největší solné poušti světa – Salar de Uyuni. Tato solná pláň je jedno z nejkrásnějších míst na světě. Její rozloha je přes 10 000 km² a nachází se v nadmořské výšce kolem 3 650 m n. m. Během období dešťů se pokrývá tenkou vrstvou vody a stává se z ní největší zrcadlo světa. Uprostřed této pouště se najednou z ničeho nic objeví ostrov, který je celý porostlý kaktusy. A to ne ledajakými! Je to kaktusový les, kde jsou rostliny obrovské, některé z nich jsou dokonce přes tisíc let staré. A většina z nich právě kvetla.
Po celodenním focení nás pak večer čekalo ubytování v solném hotelu a ráno vyrážíme na zřejmě nejkrásnější místo v Bolívii: The Eduardo Avaroa Andean Fauna National Reserve.
Nejkrásnější krajina na nás čekala až úplně na jihu – v Národní rezervaci Eduardo Avaroa. Mezi vrcholy hor a vulkánů se tu nachází mnoho vysokohorských lagun různých odstínů vody, nazývaných Joyas de los Andes (Klenoty And). Jezera jako Laguna Colorada, rozlehlé jezero s temně červenou vodou, nebo Laguna Verde, jezero se smaragdově zelenou vodou, vás uhranou na první pohled. Zbarvení jezer způsobují řasy a minerální látky; sytost barvy pak závisí na poloze slunce a síle větru. Tyto slané laguny jsou navíc domovem tisíců plameňáků, a to včetně největšího shromaždiště plameňáka Jamesova na světě.
Výšky a geologické divy
Celou dobu se pohybujete v nadmořské výšce kolem 4 600 metrů nad mořem, a v některých místech dokonce atakujete hranici 5 000 metrů. Dýchá se tady už skutečně obtížně. V parku se také nachází úchvatná skalní města s kamennými erozními útvary, gejzíry dosahující výšky desítek metrů i bublající bahenní termální prameny připomínající scény z Marsu. Další zvláštností je poušť Salvadora Dalího. Zdejší krajinné výjevy, dlouhé barevné čáry vzniklé tisíce let trvající erozí, jsou opravdu jako vystřižené z děl tohoto surrealistického umělce.
📸 Závěr: Fotografický ráj a tipy pro návrat
Krajina je tady zkrátka úchvatná a doslova fotografický ráj. Bolívii rozhodně doporučuji navštívit, a sám bych se tam rád podíval znovu v únoru 2027. Plameňáci by v tu dobu měli mít mláďata a solná pláň bývá kompletně zalitá vodou, což vytváří jedinečný efekt největšího zrcadla světa. Uvidíme!
Více fotografií z cesty po Bolívii můžete vidět v Galerii.
